Vztek


Nejbližší reprízy —
25.10.2019 od 19:30 A studio Rubín
https://goout.net/cs/divadlo/vztek/htfse/+yhdsn/
3. 5. 2019 19:30 A studio Rubín

„Vztek přichází ve slepotě, je to tam, v nevědomí, kde se to v nás vzalo?“
Inscenace podle rakouské nobelistky Elfriede Jelinek ukazuje hlavní „motor lidstva“, který hýbe
světem odpradávna až dodnes - vztek. Autorka text napsala jako přímou reakci na pařížské
teroristické útoky na satirický časopis Charlie Hebdo. Jde o malý epos, který začíná v dávných
antických časech u Hérakla, ale postupně hovoří zcela současně až vizionářsky. V inscenaci se v
podobě karikatury novodobé šlechty na voru Evropa „plaví mořem krve“ tři herečky jako tři
„žvanilky“, jsou to tři karikatury lidství, tři stárnoucí intelektuálky, kterým se z úst dere text plný
šovinismu, fundamentalismu, cynismu, vlastních frustrací a strachu z neznámého. Inscenace
ukazuje zmatení doby, v níž není možné zároveň vědět a jednat, protože v momentě, kdy se k nám
informace o teroru, násilí a masovém vraždění dostávají v přímém přenosu, se akty násilí zároveň
dějí. Člověk není schopen se zorientovat a propadá emocím. A vztek plodí vztek. Jedním z mnoha
bohů, o nichž je v inscenaci řeč, nakonec přebírá vládu nad lidskou svobodou a vědomím - bůh
internetu. To vše s nadhledem a vtipem, který míří do vlastních řad. V úvodu inscenace zazní text
Ivany Dragičević z knihy „Nerovnocenní“.
Překlad Marc Lusti, Libor Hubálek
Hrají Anita Krausová, Jindřiška Křivánková, Kristýna Frejová, Markéta Dvořáková a Anna
Gläsnerová
Light design Jan Hugo Hejzlar
Hudba LO/VE
Scéna a kostýmy Andrijana Trpković
Režie Lucie Ferenzová

ANGER

„It starts in blindness, it's in the unconscious – but where was it born?“
Stage play written by Austrian Nobel Prize winner Efriede Jelinek. Deals with the ultimate
driving force of humanity from the beginning of history until today- Anger. The script was
the author's immediate reaction to the 2015 terrorist attack on Charlie Hebdo, a satiric
magazine in Paris. It is a minor epic that begins in ancient mythology with Heracles, and
uses a mix of both contemporary and heightened, visionary language. We follow three
people that represent modern European aristocracy, floating on a sea of blood in a small
raft which is about to crack. Out of these three aging intellectuals – these three caricatures
of humanity – fall thoughts full of chauvinism, fundamentalism, xenophobia, cynicism, and
their own personal frustrations. The play illustrates the confusion of our time, in which
actions are confounded and delayed by the continual intake of overwhelming information,
and people unable to come to terms with their frightening outer world sink further and
further into frustrated inner ones. Anger yields anger. In the end, out of the many Gods
with which we visit during the play, the God of Internet takes control over human freedom
and awareness. All delivered with a detached sense of humor. The play begins with the
text inspired by the book ,,Unequal” by Ivana Dragičević Nejednaki.
Cast Anita Krausová, Jindřiška Křivánková, Kristýna Frejová, Markéta Dvořáková and
Anna Gläsnerová
Light design Jan Hugo Heizlar
Music LO/VE
Stage and costume design Andrijana Trpković
Directed by Lucie Ferenzová

Jelinekové chrlení v rokokovém
Vztek Elfriede Jelinekové, který nyní nově uvedla Lucie Ferenzová v A studiu Rubín (premiéra byla na podzimním festivalu Příští vlna/ Next wave), je další z jejích chrlivých divadelních textů. Opět obnáší velké plochy textu bez určení postav, bez děje a situací v tradičním rozložení – je na inscenátorech, jak si s tímto „syrovým materiálem“ poradí. Jelineková je pro režijní kreativitu požehnaná, sama proklamuje, že režiséři mohou s jejími texty nakládat volně. V německy mluvících zemích také už dávno má na své hry–nehry specialistu, Nicolase Stemanna, v Praze jsme třeba viděli jeho výtečnou inscenaci Jelinekové Díla.
Vztek napsala držitelka Nobelovy ceny po vystřílení redakce Charlie Hebdo a po následném atentátu na košer židovský supermarket, a tak otevřeně reflektuje nárůst antisemitismu. Nepřetržitý tok textu ale neznamená, že by v něm autorka nesledovala jasně dané významové vrstvy a je na inscenátorech, jak a co zvýrazní a jakou formu a prostředky pro to použijí. Není to lehký úkol a předpokládá, že tvůrce dokáže z někdy i chaotické, metaforami a asociativními řetězci přebujelé nabídky vydestilovat výpověď.

Tři harpyje
Tak tedy klobouk dolů před režisérkou a třemi herečkami, které Jelinekové džungli úvah a výpadů svedly do groteskně ironického tvaru, který je nejenom sdělný a zábavný, ale také výborně funguje kontrast, na němž je inscenace vystavěna. Ferenzová navlékla herečky – Kristýnu Frejovou, Jindřišku Křivánkovou a Anitu Krausovou do jakési parafráze rokokových kostýmů a napudrovaných paruk. Jsou příslušně nalíčené, zaujímají koketní a vyumělkované pózy, perlivě se smějí, ovšem z jejich úst se řinou nejenom drsné promluvy o teroristech, zabíjení, násilí a ztraceném Bohu, ale i žvásty, vata vyvěrající z myšlenkové pokroucenosti. Hraje se ve stísněném prostoru, jenž sám o sobě funguje jako metafora, a většina hereckých akcí se odehrává na barpultu v předsálí A Studia Rubín. Trojici doplňuje nezúčastněná pomocnice – uklízečka (Markéta Dvořáková) a nápovědka (Anna Glässnerová), nehnutě sedící před diváky a mobilující. Z celého pojetí vyvěrá čistá divadelnost, schopnost metaforicky pracovat s abstraktními pojmy. Text proslovovaný ve vyumělkované, sebevzhlíživé formě získává zvláštní naléhavost. Režie tak akcentuje ducha dneška, pro který je příznačné předstírání, lživá fabulace, zmatení pojmů, neadekvátní reakce, destruktivní nenávist vůči všem. To vše pak lze jednoduše spojit v základní pocit, který naši civilizaci často ovládá – vztek. V závěrečném divém reji třem harpyjím a jejich pomocnici padají nejenom paruky, skrytá agrese dostane průchod. Kdoví, zda přece jen neskončíme s kyjem a v jeskyni.